fbpx SLAMĚNÝ RODINNÝ DŮM V OSÍKU U LITOMYŠLE | Ekodům

SLAMĚNÝ RODINNÝ DŮM V OSÍKU U LITOMYŠLE

Nízkoenergetický jednopodlažní rodinný dům zasazený do svahu na údolím potoka.
Realizaci stavby zajišťoval svépomocí investor s minimálními stavebními zkušenostmi. Snaha použít, pokud možno domácí zdroje materiálu (dřevo, hlína, sláma, místní kámen, staré cihly). Poměrně dlouhá doba realizace (šest let) dána jednak omezenějšími časovými možnostmi stavebníka a jednak rozhodnutím ufinancovat stavbu bez hypotéky. S množstvím menších až středních nehod, drobných nedokonalostí a s řadou flustrujících okamžiků se vše podařilo dotáhnout a dnes zkolaudovaný přírodní dům poskytuje hezké a pohodlné bydlení pětičlenné rodině.

Architekt: Mojmír Hudec
Realizace: Lukáš Štursa (investor svépomocí)
Projekt a dokončení stavby: 2012 – 2018

Nízkoenergetický jednopodlažní rodinný dům je zasazen do svahu na údolím potoka.
Umístění pod úrovní komunikace výrazně eliminuje hluk z ulice. Od terénu je dům oddělen opěrnou zdí a přístřeškem pro auto. Směrem dolů ze svahu (na jihovýchod) je naopak dům co nejvíce otevřen na přilehlou terasu.
Těžištěm dům je velký prostor společný pro kuchyni, jídelnu a obývací pokoj. Odtud lze krátkou chodbičkou vstoupit do ložnice a dvou dětských pokojů.
Základem je dřevěná konstrukce ze 14ti trámů, postavená na betonových pasech. Stěny jsou izolovány slaměnými balíky připevněnými pomocí dřevěných příhradníků a omítnuty hliněnou omítkou. Střecha je pultová izolována dvojitou vrstvou slaměných balíků s odvětrávací mezerou a extenzivní zelenou střechou. Vnitřní příčky jsou z keremických cihel CDM a částečně z plných pálených cihel. Vnitřní omítky hliněné, v hygienických místnostech je marocký štuk. Dřevěná okna (tzv. eurookna) mají izolační trojsklo.

Vytápění a ohřev vody:
V chladných měsících zajišťují ohřev užitkové vody i vody do podlahového vytápění krbová kamna Verner 13 kW s výměníkem. Ve slunečných měsících, kdy není potřeba topit, ohřívají užitkovou vodu solární panely umístěné na střeše. Během realizace bylo upuštěno od původně plánované rekuperační jednotky Nilan a vzduchotechniky.

Hospodaření s vodou:
Plánovaný svod vody ze střechy do jímky se ukázal během realizace jako nadbytečný.
Zelená střecha pojme většinu vody i za hojného deště a zbývajících asi 20 % vody je použito na závlahu živého plotu podél západní strany domu. Namísto projektované domácí ČOV je odpadní voda odváděna do obecní kanalizace, která byla v průběhu výstavby domu v obci vybudována.

Nedokonalosti, chyby a kritické poznámky pro budoucí realizátory:
Mít na stavbu vlastní dřevo se může zdát jako velká úspora, ale čekat, že bude zcela dokonalé, je naivní představa. Když pomineme těžkosti při organizaci těžby, stahování, řezání a převozu, musí se stavebník připravit na kompromisy v zabarvení dřeva, sukatostí atp. Mnoho trámů bylo nutné vyřadit. Případně se může stát, že na místní pile odmítnou „vyřezat“ kulaté trámy, protože na to nemají technologii. Pokud nemá stavebník v tomto směru dobré zázemí, je nutno zvážit, zda kvalitní dřevo raději nekoupit.
Zajištění suché slámy, balíkování, odvoz z pole a uskladnění byl jeden z nejnáročnějších úkolů, kvůli kterému stavba rok stála. Sehnat funkční balíkovací stroj a obsluhu k němu v době žní bylo rovněž takřka nemožné. Dále je třeba zajistit odvoz z pole - řidiče a pomocníky na nakládání a vykládání balíků.
Nejvýraznější symbol stavby – hliněné omítky – se zdaleka nepodařily v očekávané kvalitě. Po zkušenostech by stavebník i architekt jednoznačně označili za nevhodné vyrábět si vlastní hliněné omítky. Na této stavbě se sešlo několik problémů z nezkušenosti a neznalosti: velký podíl jílu, nevhodný písek, aplikace v příliš silné vrstvě. Omítka špatně vysychala a tvořila obrovské praskliny. Na vnitřní straně obvodových zdí praskala ještě dlouho po nastěhování (zde byla použita namísto perlinky ne zcela ideální zpevňující plastová síť. Problém se podařilo vyřešit překrytím dvěma slabými vrstvami kupované hliněné omítky a stávající podoba je ucházející. Rozhodně se vyplatí předchozí zkušenost s hlínařením či aspoň kontrola a praktická ukázka zkušeným hlínařem na místě. Člověk se tak vyvaruje začátečnických chyb.
U dřevostavby je nutno počítat s tím, že stavba několik let sedá a pracuje. V místech styku dřevěných trámů a hlíny, v rozích a kolem oken se tvoří malé praskliny. Teprve až po třech letech to konečně vypadá, že se stavba přestala hýbat a bude možné praskliny zacelit.

Silné stránky a příjemná překvapení:
Příjemným dojmem působí interiér – dostatek světla, světlé dřevěné stropy, světlá podlaha taktéž z masívního dřeva, dřevěné dveře, přiznané trámy. Centrální příčka z neomítnutích klasických pálených cihel nebyla původně plánována, ale působí v prostoru velmi harmonicky, takže byla po ošetření ponechána.
Je snaha postupně doplňovat přírodní vybavení – masívní dubový stůl, kuchyňská linka z masívního světlého dřeva s přírodní žulovou deskou apod.
Na toaletě a v koupelně je asi 20 m2 marockého štuku, který byl realizován opět neprofesionálně. Nicméně v tomto případě se podařil na výbornou. Zajímavý efekt dodávají právě ony kontury a nedokonalosti a v kombinaci s cihlovým obložením působí harmonickým dojmem.
Zasazení do krajiny i celková koncepce domu se vydařily nad očekávání dobře. Architekt zasadil dům pod úroveň místní komunikace, z níž je z domu vidět pouze ozeleněná střecha domu. Samotný dům je včleněn do uzavřeného prostoru nad svažitým terénem. Francouzská okna směřují jižním a jihovýchodním směrem s výhledem dolů ze svahu plného stromů a zeleně. Ve svahu bezprostředně pod domem stavebník vystavěl tři úrovně vodorovných ploch podepřených kamennými zídkami, kde se nachází užitkové a okrasné zahrádky. K podpoře biodiverzity byly na zelenou pultovou střechu umístěny včelí úly. V plánu jsou některé drobné prvky pro hmyz a ptáky a také přírodní samočistící jezírko.

Rok: 
2018
Kategorie: