Milady Horákové 400/23
170 00 Praha 7 - Holešovice
IČ: 70865957
Chtěli jsme dům, ve kterém nám bude dobře a slaměný dům byl jediný, který nám to umožnil a splnil naše představy.
Jsme manželé středního věku se dvěmi malými dětmi. Náš dům stojí ve Sluneční ulici, rozestavěné lokalitě devíti nízkoenergetických a pasivních rodinných domů, včetně dvou slaměných. Koncept zastavění území jsem vymyslel a za podpory svého otce i zrealizoval proto, abych si mohl vybrat sám své sousedy a prostředí, ve kterém chci žít. Vybudoval jsem zde řadu jezer i dalších biotopů a prostorné pozemky, aby zde měli prostor k životu rozliční živočichové, takže jsem myslím nakonec původně ornou půdu spíše zhodnotil. Už dnes se tu prohání ještěrky, množí žáby, hadi, létají motýli a žijí ptáci.
Slaměný dům jsme si s manželkou zvolili na základě zralého uvážení. Nejdříve jsem tento druh staveb navštívil v zahraničí, kde na mne dýchly jedinečnou atmosférou. Nebylo to samozřejmě jenom domy, ale i lidmi, kteří v nich žili. Líbilo se nám, že stavby umožňují rozvíjet fantazii a odráží individuální charakter majitele. S manželkou rádi tvoříme, což by nám cihelný či betonový dům neumožnil. Máme rádi přírodu a chtěli jsme se jí obklopit. Chtěli jsme mít kolem sebe materiály, které pochází z nejbližšího okolí, protože tyto materiály nepůsobí ve stavbě cize. Snažili jsme se, aby materiály byly co nejméně upravovány. Proto jsme stavěli kostru domu z kulatiny, protože ta pro nás znamená strom. Ve chvíli, kdy ji na pile ořežou, stává se kládou. Sláma je čistý materiál, který vzbuzuje příjemné pocity a hlína na stěnách v nás probouzí pocit, jako bychom byli stále venku. Díky dobré kombinaci těchto tří základních materiálů jsme se mohli vyhnout fóliím nebo třeba lepidlům ve stavebních deskách.
Bydlení ve slaměném domě považujeme především za komfortní po stránce smyslového vnímání. Z našeho pohledu jsou zde eliminována zdravotní rizika. Používáme minimum materiálů, které mohou v budoucnu do prostředí uvolňovat chemické látky. Přesto je v každém pokoji instalován alespoň kousek ovčí vlny, která dokáže pohlcovat formaldehydy a jiné škodlivé látky. Kvůli eliminaci elektromagnetického pole jsou veškeré elektroinstalace ze stíněných vodičů, nebo jsou na každém elektrickém okruhu instalovány automatické odpojovače sítě. Hliněné omítky nevybíjí záporné ionty, kterých je i tak v interiérech nedostatek. Otvory jsou záměrně osazeny špaletovými okny. Od jara do podzimu jsou vnitřní křídla s izolačními dvojskly naplno otevřená, takže veškeré světlo proudí do interiéru přes jednoduché sklo vnějších křídel, které nebrání průchodu celého spektra slunečního záření včetně ultrafialového. Pocit z tohoto světla je úžasný. Okna zároveň napomáhají lepšímu kontaktu s okolím, protože skla tolik netlumí hluk. V neděli ráno slyšíte ptáky zpívat, kapat déšť, ale také souseda se sekačkou. Veškeré střešní plochy jsou osázeny sukulenty a lučními travinami.
Dům má čtyří menší pokoje, dvě koupelny a kuchyň s obytným prostorem. Pro přespání mnohdy nečekaných návštěv jsme na architektovi požadovali samostatný pokoj pro hosty. Na jižní straně domu se nachází skleník, na západní pak krytá dřevěná terasa. Z východní strany máme dílnu i temperovanou vstupní část do domu s šatnou a spižírnou, zpod přístřešku s parkovacím stáním je přístupný sklípek v ochranném zemním valu. Exponovaná severní strana je chráněná dřevěným modřínovým obkladem, který není povrchově upravený. Fasáda na ostatních stranách je hliněná, bez ochranných nátěrů.
Na pozemku se nachází jezírko, které vzniklo vyhloubením díry v zemi. Jeho velikost je podle stavu hladiny podzemní vody mezi 300 – 500 m2. Kolísající hladina má své výhody především pro děti, které se učí uvědomovat si nestálost přírody. Jezero na jaře slouží k množení žab, v létě ke koupání, v zimě k bruslení. Louka a vysázený ovocný sad s četnými keři pocházejícími z blízkého okolí způsobí, že během krátkého času se zahrada i dům stane součástí okolní krajiny.
Před zahájením samotné stavby jsme si u jezírka postavili zahradní chatku, abychom mohli trávit veškerý volný čas na pozemku společně s rodinou. Manželka se mohla věnovat budování zahrady, já stavbě domu a děti sbližovat se svými vrstevníky v okolí. V létě zde bydlíme celé prázdniny.
Konstrukce
Pro sloupkovou konstrukci domu byla zvolena borovicová kulatina, která se vytěžila v zimních měsících v 15 km vzdáleném lese. Stromy byly vybírány z míst, kde měly horší podmínky pro růst a dřevo tak bylo hutnější. Na stavbu se dovezlo celkem 100 m3 kulatiny, která se ručně odkorňovala a brousila, což zvládli brigádníci během jednoho a půl měsíce. Velká hromada dřeva dělala starosti obyvatelům v okolí, kteří mi posílali anonym v obavách, zda náhodou na svém pozemku nezakládám soukromou dřevovýrobu. Dřevo jsem neimpregnoval žádnými prostředky. Jsem přesvědčen, že pokud je zdravé a v konstrukci dobře zabudované (nehrozí kondenzace vodních par), veškeré ošetření je zbytečné. Konstrukce působí poměrně mohutně z toho důvodu, že statik pro výpočet používal tabulku pro hranoly a ty potom zaobalil do kulatého profilu. Všichni zúčastnění samozřejmě věděli, že nenarušená kulatina má daleko větší únosnost než řezaná, neexistují na to ale žádné statické tabulky. Lesník měl navíc obavy z poddimenzování prvků, proto vybíral raději o trochu větší kmeny.
Stavba konstrukce probíhala za asistence jeřábu, který usazoval předem připravené části. Montáž byla pro tesaře náročná, protože kmeny byly samozřejmě křivé a tak bylo třeba řešit spoustu kompromisů. Konstrukce byla spojována pomocí zádlabů a závitových tyčí. V interiéru po dokončení zůstává viditelná pouze stropní konstrukce v přízemí, v patře a podpěrné sloupky uvnitř domu.
Slaměná izolace
Na stavbu domu jsem dovezl 2 600 balíků slámy. Tisíc jsem jich musel vyhodit (zkompostovat) kvůli špatnému způsobu skladování ve stohu, které nakonec trvalo rok. Obával jsem se totiž, že by se stavba zbrzdila čekáním na balíky. Stoh o rozměrech 15 x 8 m a výšce 5 m byl zakryt PVC plachtou, která během krátké doby zteřela a začala protékat. Ostrá stébla slámy během času způsobila proděravění plachty. Voda ve stohu zůstala uzavřená a docházelo k zapařování slámy. Dnes bych stoh zakryl pouze svrchu plachtou lepší kvality. Špatné zkušenosti mám s výrobou malých slaměných balíků z velkých balíků v kotoučích. Ty jsou stlačeny poměrně velkým tlakem, který způsobuje zploštění stébel slámy, což potom v nově vytvořeném balíku zhoršuje tepelně izolační vlastnosti.
Sloupky konstrukce domu jsou umístněny uvnitř slaměné stěny, takže v těchto místech docházelo ke ztenčení tepelné izolace a narušení její stability. Zvláště tvarování balíků ve stycích diagonál se sloupky bylo velmi zdlouhavé, balíky se navíc mnohdy rozpadaly. Každá řada balíků byla proto proložena vodorovnými dřevěnými hranolky, které byly přichyceny ke sloupků uvnitř stěny. V místech, kde byla stěna ponechána bez stabilizace, docházelo po nanesení hliněných omítek k sesedání stěny, předtím již stažené.
Hutnějšími slaměnými balíky byla zateplena podlaha v přízemí. Přímo na ně se kladla 10 cm silná vrstva hliněné podlahy bez použití vynášecích roštů, které byly naopak umístěny pod příčky. Pod všechny slaměné stěny i podlahu byla položena 3 cm silná rákosová rohož, která o něco lépe snáší styk s vodou v případě protečení podlahy nebo při odvodu kondenzátu. Pod rákosovou rohoží je 2 cm silná vrstva hliněné omítky, která leží na dřevěném záklopu z prken. Hliněná omítka se závětrnou funkcí je současně schopná při zvlhnutí rákosu odvést vodu do exteriéru.
Kontinuální vrstva balíků ve stropě je položena na parobrzdnou hliněnou omazávku s vysokým obsahem jílu a rákosovou rohož. Svrchní vrstva je pokryta závětrným multibatovým potěrem.
Hliněné omítky
Hliněné omítky ke slaměnému domu neodmyslitelně patří. Hlína pochází z vykopaného jezera u domu. Především v interiéru domu jsem používal směsi s minimálním podílem písku – čím více je v omítce jílových částic, tím lépe reguluje mikroklima v interiéru. Na slaměné balíky se dávala hliněná omítka přímo, bez použití dalších nosných prvků v síle 7–13 cm. Tato ručně nanášená omítka se míchala velmi hustá, aby se mohla na stěnu nanášet v jedné vrstvě. Pro snížení paropropustnosti vnitřních omítek bylo třeba při schnutí vznikající spáry zamazávat. Na tomto experimentálním domě se použilo nespočetné množství různých směsí, které se mixovaly na místě podle konkrétní aplikace. Například na obvodové stěně se z vnitřní strany používala omítka s minimálním podílem písku, aby sloužila i jako parobrzdná vrstva a na venkovní straně zase s maximálním podílem písku, aby vrstva byla co nejvíce paropropustná. Omítky v interiéru a exteriéru nejsou natřeny barvou, aby byla zachována jejich přirozenost. Do venkovních omítek byly přidávány kravské exkrementy kvůli zvýšení jejich odolnosti vůči dešti. Trvale vzduchotěsný styk mezi dřevem a hliněnou omítkou jsem vyřešil vložením komprimační pásky do spáry. Tato páska má tendenci se neustále rozpínat, na rozdíl od běžně používaných tmelů.
Veškeré vnitřní příčky jsou vyzděny z nepálených cihel, do kterých není přidáván písek. V přízemí se na slaměné balíky pokládala hliněná podlaha, která byla odspodu složena ze separační lepenky, 5–7 cm štěrku a 3,5 cm hliněné omítky, do které se položily nepálené cihly. Ty byly po vyschnutí zaspárovány. Na hliněnou desku se položila hobra o síle 4 cm, na níž leží dřevěná palubková podlaha. V prvním patře se pod palubkovou podlahu položila na dřevěný záklop vyrovnávací vrstva z hlíny a keramzitu, která plní zároveň funkci akumulační i zvukově izolační.
Koncepce vytápění
V domě jsou dva zdroje tepla. Hlavním je pec, která vyhřívá takřka celé přízemí mimo koupelnu a WC, kde je instalováno elektrické topení. Teplo stoupající z pece je propustkami ve stropě vpouštěno do jednotlivých místností v patře, odkud je zpod stropu potrubím znovu sváděno do prostoru kuchyňského koutu v přízemí, protože teplo z pece se sem hůř dostává. Doplňkovým zdrojem jsou přímotopná tělesa se sálavými kamennými deskami, která budeme zapínat, pokud nebudeme topit v peci. Díky velkému množství akumulační hmoty je možné přímotopná tělesa zapínat v naší nepřítomnosti nebo při nočním proudu. V jarních a podzimních měsících bude možné využívat k vytápění dvě akumulační stěny v přízemí, do kterých je pomocí ventilátorů přiváděn teplý vzduch ze skleníku.
Koncepce vodního hospodářství
Protože u domu není kanalizace, rozhodli jsme se s manželkou postavit kořenovou čistírnu, abychom nemuseli budovat jímku na vyvážení. Pod domem je velká kompostovací nádrž, do které jsou zaústěny oba dva kompostovací záchody, které se od běžných příliš neliší. Pouze při pohledu do mísy zjistíte, že zde dochází k oddělení moči a tuhého odpadu. Část určená pro moč je splachovací. Kořenovou čistírnu vnímám jako výchovný prostředek pro celou rodinu. Vyčištěná voda proto není pouštěna do vedlejšího potoka, ale do vlastního jezírka. Kořenové pole je překryto 30 cm hlíny, aby se případné pachy nešířily po okolí. Veškerou pitnou a užitkovou vodu používáme z vodovodního řádu.
Celkový počet odpracovaných hodin na stavbě jsme odhadovali na cca 16 000. Z toho důvodu bylo takřka nemožné si stavbu provádět svépomocí, proto si na práci najímáme šikovné řemeslníky a řídíme si pouze koordinaci a návaznost jednotlivých profesí.